Ahojky..zkouším psát svojí první FF..tak doufám, že se bude líbit…

P.S.: má to trochu delší úvod ale Jonas Brothers tam určitě budou nebojte ;-), a je to asi o 3 roky posunutý takže jsou o něco starší. (CAROL)

Takže pro začátek trochu něco o mně. Jmenuju se Klára Tomasová (nedivte se, táta pochází z Ameriky). Je mi 20 a před pár týdny jsem dokončila vysokou školu zaměřenou na cizí jazyky. Jestli vám přijde divný, že mám hotovou vejšku a je mi 20 tak je to ve skutečnosti dost jednoduché. Protože jsem jako malá byla dost chytrá (ne že bych se chtěla chlubit), tak mi taťka zařídil speciální zkoušky a protože jsem je zvládla tak jsem mohla 2. a 3. třídu přeskočit. Jsem za to dost ráda, protože jsem snad nezameškala nejlepší roky života. Žiju už asi týden v takovém malém bytečku v Praze, který jsem si na pár měsíců pronajala. Mám tam sice jenom koupelnu a jednu místnost, e které jsou dohromady nasoukaný kuchyně, obývák i ložnice.

Pravda moc peněz nemám. Táta nás jednoho dne s mámou opustila od té doby žije ve Španělsku a mamka mi předa 2 rokama umřela. Naštěstí mi už bylo 18, takže jsem nemusela do děcáku.

Pro začátek jsem dostala nějaké příspěvky od příbuzných a od kamarádů. Pak jsem si hledala různé brigády, abych u toho mohla dostudovatškolu, kterou jsem měla zaplacenou už dopředu.

Teď si dávám malej odpočinek spojenej s hledáním trvalý práce…(P.S.:mám krásného zlatého retrívra, jmenuje se Tren).

Když jsem se probudila bylo už půl jedenáctý. Vstala jsem z postele a zamířila do koupelny trochu se zcivilizovat. Cestou jsem pohladila Trena a dala mu pusu na čumáček. Na oplátku mě několikrát olíznul. Po ranní hygieně jsem si šla uvařit kafe a Tren dostal k snídani Pedigree.Jakmile zpozoroval, že se u jeho misky něco děje, okamžitě se rozeběhnul mým směrem a jak se snažil dostat se ke své oblýbené pochoutce, narazil mi ze zadu do lýtek tak prudce, že jsem spadla na kuchyňskou linku a shodila hrnek s kafem.(není se co divit, už to nebylo žádný štěně, spíš naopak).Trene!!, zakřičela jsem. Ale ve skutečnosti jsem se nezlobila. Nikdy jsem se na něj nedokázala zlobit. Byla to moje jediná rodina, znal mě už od dětství. Uklidila jsem střepy a rozlití kafe a uvařila si nový. Ktomu jsem přibalila zlatý polomáčený a šla shlídnout co je novýho na netu. Na e-mailu pár zpráv od sestřenice …. nějaké vtípky, říkám si. Ale najednou na mě vyskočí obrázek krásnýho ostrova. A pod ním odkaz: HLEDÁTE VYSNĚNOU PRÁCI?? Rychle jsem naklikla a čekala až to naskočí. Objevil se snad ještě krásnější obrázek, tentokrát pláže a uplně průsvitného moře. Sjela jsem pohledem dolů na stránku kdy byl hodně, hodně dlouhej text. Vůbec jsem neměla chuť číst nějakej román…ale na druhou stranu…co kdyby to byla moje vysněná práce.

Na posilněnou jsem usrkla kafe, schroupala jednu „polomáčenou“ sušenku a pustila se do čtení. Čím víc jsem se začítala, tím víc mi klesala čelist. stálo tam: Hledá se správce ostrova. Jeho povinností není málo, ale povětšinou jsou bezproblémové, dokonce příjemné.

Mezi ně patří:

-         pronajímat Holywoodským hvězdám domy na ostrově

-         být jim po ruce

-         jednou za měsíc dovážet z vedlejšího ostrova vzdáleného asi 15 km člunem zásoby

-         najmout technický tým, který též jednou měsíčně přijede pomoct správci s řešením problémů, které nemůže sám vyřešit

-         psát deník, který jednou týdně vyvěsí na net

-         fotit a filmovat ostrov

Ubytování správce je ve vile, která má hodnotu 100 milionů dolarů.(samozřejmě plně vybevenou a se sluhou).A jen tak mimochodem měsíční plat 150 000 australských dolarů. Ostrov je v Tichomoří a má název SANDKING.

Nevěděla jsem co si myslet. Má to bejt vtip? Když jsem sjela ještě níž stál tam nápis:

PODMÍNKY PRO VYBRÁNÍ:

-         skvělá znalost anglického jazyka

-         zkušenosti s potápěním

-         schopnost vést

Pokud vyplníte níže uvedenou přihlášku, dostanete se do výběrového řízení, ze ktrého vzjede 12 nejlepších adeptů, kteří se dostaví k pohovoru, a jeden z nich bude na základě jeho schopností a charakteru vybrán.

Tak fajn tohle asi nebude vtip. Je to neuvěřitelná příležitost, která se nemusí opakovat. Když si to shrnu, znalost angličtiny mám (žila jsem dva roky v Kanadě s taťkou).Dál od šesti do konce střední školy jsem dělala aquabelly, takže nějaké menší zkušenosti s potápěním mám. No a schopnost vést, tak tím si nejsem tak jistá, lae něco se přece můžu naučit. Takže logicky bych mohla nějakou šanci mít. Ani nemám žádný závazky, žádnou rodinu, nic. Jenom Trena a ten se snad se mnou do vily za 100 milionů dolarů vejde. Ok, jdu do toho!!

Po zdlouhavém vyplňování přihlášky jsem konečně stiskla tlačítko SEND. Vyčerpaně jsem spadla na postel a Tren samozřejmě hned využil situace, aby mě mohl komplet celou oslintat. „Fajn dík Trene! Teď si můžu jít dát znova sprchu. Tren omluvně vyvalil své obrovské psí oči a tichounce zakňučel. „OK, máš pravdu, aspoň se trochu proberu, no a pak, co by si řekl malý procházce??:-)