Moooc děkuju za komíky… a za odměnu tady máte asi pro některé né moc překvapivý rozluštění…

Co si myslíte kdo tam seděl jako předseda? Ben! Tak proto ten tajemný úsměv. A proto mi nechtěl říct co dělá! Přátelsky se na mě zamrkal a šibalsky se usmál. Já jsem mu jen nevěřícně úsměv oplatila. Pohovor probíhal úplně pohodově, byl to vlastně rozhovor jenom mezi mnou a Benem. Uznávám, že jsem asi měla menší protekci, protože poslední Benova otázka byla: „Fajn, no a kdy můžete nastoupit?“ měla jsem hodně co dělat abych nevykřikla radostí, ale udržela jsem se a odpověděla: „HNED!“ „Takže super, máme vybráno, co nejdřív se dostaňte na ostrov. Akorát pojďte ještě podepsat smlouvu!“

Nemůžu tomu uvěřit, budu se starat o krásnej ostrov Sandking a budu bydlet poblíž Hollywoodskejch hvězd ve vile za 100 mil. Dolarů. Ben mi dal smlouvu a dodal: „Abych tě trochu naladil, na ostrově zatím bydlí Jenifer Aniston, Orlando Bloom, Bruce Willis a Angelina Jolie s Bradem Pittem, ale ty dva asi nebudeš moc často potkávat, jsou tam jen občas a když už tak nemají vůbec čas.“ A sakra, vůbec jsem netušila že jich tam je tolik, a tak známech, jen škoda, že tam nebydlí Jonas Brothers.:-(

Ve smlouvě toho moc zajímavého nebylo, jenom to, že psaní deníku se ruší páč vedoucí si myslej, že by to  nikdo nečetl.No já mám alespoň o starost míň.

Když jsem se vrátila do hotelu, ohlásila jsem na recepci, že zítra odlétám a zaplatila jsem za pobyt. Poslíčka jsem si objednala na osmou, aby odnesl kufry. Letenky mi přišli večer od Bena. Jestli se ptáte proč to množný číslo tak kvůli Trenovi. Poletím 1. třídou a Ben zařídil, že Tren bude mít místo vedle mě v letadle. Když jsem to oznámila Trenovi, byl štěstím bez sebe. V noci jsem usínala ještě pořád s úsměvem ve tváři.

Když jsem se vzbudila, bylo 6. Teprve teď jsem si začala pořádně uvědomovat svoji situaci. Pořád jsem nemohla uvěřit. Na Trenovi bylo vidět, že už se taky těší, spokojeně vrtěl ocáskem a pořád přešlapoval u dveří. „Trene, poslíček přijde až v 8, jestli chceš, můžeš si vylézt na postel.“ To Tren nemohl odmítnout a bleskově vyskočil na postel, jako kdyby se bál, že si to můžu rozmyslet.Já jsem se mezitím upravila a akorát když jsem dobalila už někdo ťukal na dveře a vzápětí jsem už mířila dolů k recepci.

Po klidné cestě na letiště, jsem už vstupovala do Terminálu 1 a za chvíli už i do Gate 48 Los Portos. To byl ostrov vedle Sandkingu, ze kterého jsem měla dovážet zásoby, a taky na kterém bylo letiště. V letadle jsme si s Trenem našli své místo a objednala jsem nám pizzu. Vím trošku těžší snídaně, ale když jsem v 1. třídě tak si to musím užít. Po pár hodinách letu, který utekl jako voda, jsme už přistávali na ostrově, ze kterého jsem pak člunem jela na Sandking. Sluníčko krásně hřálo, ne jako u nás, kde prý stále ještě mrzne. Po tom co jsem zjistila, že pojedeme hodinu, jsem se rozhodla, že se půjdu opalovat, abych na ty všechny hvězdy. Bohužel jsem usnula. Probudila jsem se až po nárazu při kterém jsem spadla z lehátka na přídi. Když se mi podařilo vstát, nevěřila jsem vlastním očím, nic tak krásného jsem snad ještě neviděla.

Přede mnou se rozléhaly bílé písečné pláže, které byly lemovány exotickými palmami. V pozadí jsem už taky viděla nějakou obrovskou vilu. Byla krásná. Domorodec z člunu do mě strčil abych vystoupila a ukázal mi kudy mám jít. Šel za mnou a nesl mi kufry. Na konec se ukázalo, že ta vila je moje. Před dveřmi stála mladá dívka v absolutně směšném oblečku, které nosí služky. „Vítejte madam“, usmála se na mě. „Ahoj, já jsem Klára, klidně mi tykej! Vlastně, já nepotřebuju žádnou služku a ani žádnou nechci!“ Zatvářila se překvapeně a zároveň vyděšeně. Okamžitě mi došlo jak to vyznělo. „Ne, ne! Já to nemyslela tak, že máš odejít. Co kdybychom prostě byli spolubydlící. Ty by ses oblíkala uplně normálně, jak by jsi chtěla. A práci by jsme si třeba mohli dělit. Bereš?“ „No samozřejmě, kdo by to nebral, já jsem Kristin.“ „Těší mě“, usmála jsem se na ni. „Tak dobře, nechceš se jít třeba převlíknout?“ „Jo jasně.“

Domorodec už mezitím zmizel a kufry mi nechal před vilou. Trenovi se tady taky očividně líbilo, protože už se proháněl po zahradě. Jak jsem ho tak pozorovala při snaze rozhrabat a zdemolovat celej trávník, jsem si ani nevšimla, že mezitím někdo přišel a zaklepal mi na rameno. Oh můj bože!! Byl to Bruce Willis!! „Dobrý den, vy budete ten novej správce, teda spíš správkyně.“ „Ano, ano to jsem, jmenuju se Klára Tomasová“, vykoktala jsem.(řekla jsem si, že zachovám klid, aby si mě nezařadil do skupiny uječenejch fanynek, i když jsem mezi ně asi na 99,9 % patřilaJ)

„Já jsem Bruce Willis.“ „To já samozřejmě vím. Moc vás obdivuju!“ „Když to tak poslouchám, nemohli bychom si tykat??“ SAKRÁÁÁ, Bruce Willis mi nabídl tykání ÁÁÁÁÁ!!! No ale zůstaňme u neuječenejch fanynek. „Jasně, tak teda, já jsem Klára.“ „Těší mě. Já bydlím hned tady vedle víš. Ale moc se omlouvám, zrovna spěchám, takže pokecáme někdy jindy. Ok?“ „Jo jasně, kdybys cokoliv potřeboval tak stačí brnknout. Tady máš mojí vizitku.“ „Ok, dík moc. Tak zatím.“

Vzala jsem kufry a šla do vily. Byla vážně obrovská. V kuchyni jsem narazila na Kristin (už naštěstí normálně oblečenou). „Prosím tě, kde mám pokoj?“ „Když půjdeš po schodech nahoru, tak celá levá strana jsou ložnice. Já jsem si vzala tu poslední, tak si vyber jakou chceš.“ „Dík, jenom aby si se nelekla mám psa, kterej zrovna lítá po zahradě, jmenuje se Tren.“ „ JJ, už jsem si všimla, je moc hezkej.“ Když jsem vystoupala do poschodí a vybrala jsem si jednu ze čtyř ložnic, začala jsem vybálet. V tom zezdola uslyšim: „Klárí, někdo za tebou přišel!“ Celá plná očekávání, jaká Hollywoodská hvězda mě čeká jsem seběhla dolů. Doběhla jsem ke dveřím a málem to se mnou seklo!!..víte kdo tam stál?? J